Podle evropské služby Copernicus bude červenec v Evropě opět nadprůměrně teplý. Letošek zatím celkově navazuje na rekordy globálních teplot prolomené v roce 2023 a 2024. Že se evropská města výrazně oteplují, došlo klimatologům už dávno. V posledních letech extrémní vedro začíná vnímat jako problém veřejnost a tudíž i politici, včetně těch lokálních. Jak tedy nejlépe léto ve městě přežít – a co mohou města dělat už teď?
Podle evropské služby Copernicus bude červenec v Evropě opět nadprůměrně teplý. Letošek zatím celkově navazuje na rekordy globálních teplot prolomené v roce 2023 a 2024. Že se evropská města výrazně oteplují, došlo klimatologům už dávno. V posledních letech extrémní vedro začíná vnímat jako problém veřejnost a tudíž i politici, včetně těch lokálních. Jak tedy nejlépe léto ve městě přežít – a co mohou města dělat už teď?
Vlny veder zintenzivňují a průměrné teploty stoupají. Rok 2024 byl na území ČR nejteplejším rokem od roku 1961 a rostou i počty tropických dnů v jednotlivých letech. Letními horky nejvíc trpí obyvatelé měst, v nichž v Česku žije 75 % obyvatel. Takzvané tepelné ostrovy měst jsou spojené s koncentrací povrchů, jako jsou beton a asfalt, které přes den hromadí teplo a v noci jej nadále vyzařují a dostatečně se neochladí. Tomu odpovídá i realita centra Prahy, kde je vzduch v průměru
o 3 °C teplejší než na zbytku území.
Praha a většina krajských měst v Česku již naplňují své městské strategie adaptace na změnu klimatu. Hlavní město má kromě toho také strategický “Klimaplán” s cílem snížit emise uhlíku o 45 % do roku 2030, Plán udržitelné mobility nebo také Cirkulární strategii. Součástí těchto strategií je také adaptace, tedy opatření, které mají za cíl města změnám klimatu, oteplování a extrémnímu počasí přizpůsobit.
Klíčovým je budování zelené a modré infrastruktury nebo přírodě blízkých řešení, kde zeleň působí jako přírodní klimatizace díky stínění a výparu vody. Sázejí se stromořadí, rozšiřují se parky a městské lesy. K adaptaci také patří rozvoj městských vodních ploch, s cílem retence, vsakování a dalšího využití dešťové vody. Většina evropských metropolí včetně Prahy taková opatření rozvíjí už řadu let. Hlavní město vynaložilo na projekty klimatické adaptace v posledních letech více než 500 milionů korun. Pro příští léto Praha také počítá s novou mapou ochlazovacích míst.
Adaptace je ovšem běh na dlouhou trať, jelikož je technicky a finančně náročná. Navíc se rozvíjí zejména projektově, jelikož rychle adaptovat celé město jednoduše nelze. Adaptace často také naráží na památkovou ochranu, komplikovaná je ochrana stávajících inženýrských sítí. Obecně se adaptační opatření zatím jednoznačně nespojují s veřejným zájmem do takové míry, jak je tomu například v jihoevropských metropolích sužovaných extrémním horkem během celé letní sezóny.
Napříč Evropou je v každém případě řada měst, která jsou už dnes v adaptačních opatřeních napřed. Barcelona vytváří ve městě celé zelené koridory a superbloky s omezením motorové dopravy a rozšířením zeleně pro lepší klimatické podmínky nejen v letních měsících. Inovativní opatření dále zahrnují například zelené střechy, jaké jsou v hojné míře v Kodani, Basileji nebo Brně. Zelené fasády a zelená parkoviště jsou běžná například v Rotterdamu, ale parkovací projekt s integrací zeleně se objevil i v Táboře.
Důležité je i hravé využití vodních prvků: například dešťová hřiště pro děti (jedno povedené třeba ve švédském Göteborgu). Běžné je také kropení ulic a instalace mlžítek a pítek - na území Prahy letos funguje 40 těchto vodních prvků. Co se týká technických chladících řešení, nejběžnější je klasická klimatizace (v Evropě mnohem méně rozšířená než ve městech v USA, Kanadě nebo Asii). Ta s sebou ale nese negativa v podobě odpadního tepla, které může zhoršovat už tak existující tepelný ostrov města.
Další možností je lepší volba materiálů a barevnosti střech, fasád a ulic. Tmavé nebo černé střechy se v důsledku slunečního záření extrémně ohřívají, což má dopad na tepelný komfort zejména v prostorách pod střechou. Řešením mohou být světlejší nebo bioklimatické střechy, s nimiž experimentují města jako Madrid nebo Paříž. Město Los Angeles v Kalifornii natřelo několik svých asfaltových ulic nabílo, zatímco Phoenix v Arizoně používá světle šedý nátěr. Zde ale narazili na problémem odrazu záření od světlých povrchů směrem vzhůru. Dle několika studií může být pocitová teplota pro člověka stojícího na takto ošetřeném povrchu i o pět stupňů vyšší. Světlejší a reflexní materiály jsou v tomto ohledu vhodnější pro střechy než pro asfaltové chodníky.
Co se týká připravenosti, města v jižní Evropě mapují zranitelnost a vystavení extrémnímu horku na celém svém území. Řeší faktory jako demografie, typ zástavby, vzdálenost a rozsah zelených a modrých ploch. Po výrazné vlně veder v roce 2015 k podrobnému mapování přistoupila Barcelona a od té doby vybudovala jeden z nejlépe rozpracovaných a datově podložených mitigačních plánů na vlny veder v Evropě. Města na jihu Evropy zavádějí tzv. Protokoly nebo Akční plány pro vlny veder. Ty zahrnují určování stupně rizika dle aktuální teploty a dalších faktorů zranitelnosti. Například v Madridu stupeň rizika určuje algoritmus, Protokol je ale automaticky aktivovaný od 15. 5. do 15. 9. Dle daného stupně rizika mají úřady, nemocnice, poskytovatelé sociální péče či veřejné doprava předem určená opatření zaměřená především na zranitelnou populaci, jako jsou senioři, nemocní lidé a malé děti.
Dalším efektivním opatřením jsou chladící centra (označení v USA) či klimatická útočiště (označení v Evropě). Jednoduše se jedná o veřejně přístupná stíněná nebo klimatizovaná místa, kde jsou k dispozici místa na odpočinek, pitná voda a často i informační servis a rady, jak se chránit před vlnami veder. V USA jsou to převážně sportovní haly, školní tělocvičny či klimatizované dopravní kontejnery. Jejich problémem je ovšem nízká dostupnost kvůli špatné veřejné dopravě a nekompaktní stavbě měst. Evropská klimatická útočiště jsou dostupná lépe. Jen na území Barcelony se pro letní sezónu 2025 otevřelo 380 certifikovaných klimatických útočišť v prostorách muzeí, galerií, stíněných školních dvorků nebo sportovišť. Naprostá většina obyvatel města tak má jedno nebo víc útočišť dostupných pěšky do deseti minut od místa bydliště.
Města a obce jižní Evropy také standardně neopomíjejí ani stínicí prvky v ulicích. Většina měst ve Španělsku instaluje nějaký typ stínících plachet po celou letní sezónu. Sevilla pokrývá své exponované ulice už v dubnu, další andaluská města během května a června. Stínící plachty ve světlých barvách pomáhají snižovat pocitovou teplotu v ulicích až o 5 stupňů. Jedná se o jedno z nejefektivnějších a relativně finančně nenáročných řešení. Tímto způsobem chrání i centrální náměstí a dětská hřiště, která by v opačném případě byla pro děti v horkých dnech nepoužitelná.
Způsobů, jak zmírnit vliv vln veder na města a obyvatele je tudíž celá řada. Doufejme, že se podobného přístupu dočkáme i českých městech, která svými letními teplotami jih Evropy dohánějí. Česko navíc patří mezi země, které se v Evropě oteplují nejrychleji a krajů kolem metropolí Čech a Moravy se oteplování dotýká nejvíce.
Pro bezpečnost a zdraví obyvatel měst by jistě pomohlo provázat systémy včasného varování s krizovým řízením. Odhaduje, že 24hodinové varování může snížit škody až o třetinu (zkušenosti z Řecka, Španělska, Německa nebo Francie). V Česku mohou města a obce pracovat s výstrahami ČHMÚ, který od příštího roku do integrovaného výstražného systému přidá i předpověď tzv. tepelného diskomfortu člověka, který kromě teploty zahrne i vlhkost, charakter větru a vlhkosti. Čeští vědci z Czechglobe mezitím spustili nový web, který nabízí předpovědi vln horka na několik dní dopředu. Co ale chybí, je návazný systém krizového řízení, který by vyhlášené stupně rizika spojoval se závaznými opatřeními pro města a obce.
Přes závažnost dopadů vln veder se v Česku idea tvorby městských akčních plánů pořád potkává s výhradami: dle těchto argumentů zabere tvorba dalšího dokumentu čas a peníze, které lze investovat jinde. Města ale budou čelit vlnám veder se rostoucí intenzitou a frekvencí a pohyb na nechráněných asfaltových plochách bez stromů je už dnes během horkých letních dnů doslova zdravotním rizikem. Proto dává smysl k řešení vln veder přistupovat opravdu systematicky a zmapovat míru rizika, identifikovat klíčové organizace, nastavit s nimi efektivní komunikaci a plánovat, jak bude město postupovat v případě zvýšeného rizika. Už samotný proces tvorby akčního plánu může odhalit funkční propojení a nebo také slabá místa, na které se dosud nemyslelo. Nejde o to vytvářet další koncepční dokument do šuplíku, ale naopak promyslet, jak lze chytře a efektivně využít stávající infrastrukturu a zdroje.
Aby vědci a vědkyně, kteří píšou o klimatické změně, byli víc slyšet. Poskytujeme médiím kvalitní a podložené informace o různých aspektech změny klimatu.
Sound of Science 2022 - všechna práva vyhrazena. Fotografie na webu jsou z otevřených databází, jako jsou Pixabay, Shutterstock, Unspalsh a Creative Commons Licences.
