Bující farmaceutický průmysl je další výzva pro klima

Rozsáhlá globální analýza odhalila, že farmaceutický průmysl je uhlíkově nejnáročnější součástí zdravotního systému. Emise z výroby a spotřeby léčiv se za posledních 24 let téměř zdvojnásobily. Farmaceutický průmysl se sice stal uhlíkově méně intenzivním, ale předpisů i běžné spotřeby je mnohonásobně víc.

Povědomí o klimatickém dopadu zdravotního systému, který je dle studie australských vědců zodpovědný za odhadem 1 až 5 procent všech dopadů lidské činnosti na životní prostředí, postupně roste. Podle analýzy z roku 2019 představuje zdravotnictví v Číně, Indii a 37 tržních ekonomikách Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v průměru 5,5 procenta emisí uhlíku daných zemí. Celkově zdravotnictví v těchto zemích odpovídá za 4,4 procenta celosvětových emisí, což je více než letecká nebo lodní doprava.

Málo se však dosud studovaly dopady konkrétně farmaceutického průmyslu. Dřívější studie se spíše zaměřovaly na uhlíkové stopy jednotlivých léků, nikoli celého odvětví a dosud chyběla data pro globální analýzu, která je nově na stole. Vědci z Nizozemska pro studii použili nedávno sestavenou databázi OECD o emisích souvisejících s výrobou a spotřebou v různých sektorech ekonomiky. Ta nedávno rozšířila své pokrytí ještě o Afriku a jihovýchodní Asii.

Vědci analyzovali data ze 76 zemí (zbývající země světa seskupili do 77. regionu) a kvantifikovali emise skleníkových plynů z farmaceutického průmyslu za poslední čtvrtstoletí. Zjistili, že emise související s farmaceutickými výrobky vzrostly mezi lety 1995 a 2019 o 77 %. Výsledky publikovali v časopise The Lancet Planetary Health. 

Rychle rostoucí odvětví

Emise z farmaceutického průmyslu rostly mnohem rychleji než emise většiny ostatních odvětví. Hlavním důvodem je zvýšená spotřeba farmaceutických výrobků, zejména v Číně. Emise z farmaceutického průmyslu v této zemi vzrostly z ekvivalentu 9,6 miliardy kilogramů oxidu uhličitého v roce 1995 na 71,2 miliardy kilogramů v roce 2019, což je největší absolutní nárůst ze všech zemí. Ukazuje to na zvyšující se dostupnost farmak ve 1.4miliardové populaci. I přes nárůst ale čínská stopa na obyvatele představuje méně než polovinu stopy Spojených států. Tam byly léky v roce 2019 zodpovědné za neuvěřitelných 111 kilogramů emisí uhlíku na osobu.

Zvýšená spotřeba léčiv ve chudších zemích může být pozitivním ukazatelem lepšího přístupu ke zdravotní péči. V některých bohatých zemích emise naopak klesají: v celé Evropě se dokonce farmaceutická stopa snížila z 40,6 miliardy kilogramů oxidu uhličitého v roce 1995 na 33,0 miliardy tun v roce 2019. Pokles odráží zlepšení uhlíkové účinnosti farmaceutického průmyslu. Globálně tyto úspory energie kompenzují asi polovinu nárůstu emisí způsobeného zvýšenou spotřebou léčiv. 

Snižování uhlíkové stopy versus zvýšená spotřeba

V Česku se odvětví rozvíjí, farmaceutický sektor tvoří přibližně 2 % hrubé přidané hodnoty českého průmyslu a tvoří jej deset hlavních firem. Jedna z největších, společnost Zentiva, zavádí inovace, které mají vést ke snížení uhlíkové stopy produktů až o 50 %. Úspor dosahuje optimalizací složení léčiv, zmenšením tablet a balení (snižuje spotřebu surovin) i snížením logistických nákladů.

Analýza odhalila, že farmaceutika jsou stále podstatně uhlíkově náročnější než zdravotní služby, takže omezení emisí z farmaceutického průmyslu je klíčové pro udržení celkové uhlíkové stopy zdravotního systému pod kontrolou.

Další studie k tématu ukazují, že se až 50 % léků vyhodí kvůli prošlé lhůtě spotřeby, zbytečným předpisům a velkým balením. Řešení plýtvání jsou například programy pro vracení a redistribuci nepoužitých léků.

„Snižování dopadů propletených globálních dodavatelských řetězců závisí i na postupné dekarbonizaci energie (elektřiny i paliv) a zefektivňování dopravy. Jak ale studie poukazuje, zvyšování dopadů farmaceutického průmyslu plyne zejména z neustále rostoucí spotřeby léčiv. Chceme-li tedy snižovat dopady, musíme se nejprve zamyslet nad spotřebou. To nakonec platí pro jakýkoliv jiný průmysl. A ačkoliv je uhlíková stopa užitečný indikátor, tak v rámci analýzy udržitelnosti nám neumí popsat celé spektrum problému. V rámci farmaceutického průmyslu může být relevantní také obtížná rozložitelnost některých farmaceutik, jak v těle, tak poté v čistírnách odpadních vod a v životním prostředí,” okomentoval studii Aleš Paulu z Vysoké školy chemicko-technologické.

Dle přednášky Lenky Smetanové z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka je velkou výzvou hledání způsobů, jak farmaka a jejich metabolity odstranit k komunálních odpadních vod. „Zatím si s nimi čistírny neumí účinně poradit a zbytky látek se tak nacházejí ve vodě, půdě a následně i rostlinách a organismech. Samotnou spotřebu v populaci lze omezit jen těžko.”