Česko je „konečně“ nezávislé na ruské ropě – a co dál?

V minulém týdnu obletěly Česko titulky až s velkolepým prohlášením premiéra Petra Fialy, že je Česko po 60 letech nezávislé na ruské ropě. Předseda vlády ohlásil veřejnosti tuto zprávu nakonec dříve než v původně slibované polovině roku, a to v souvislosti s první dodávkou neruské ropy rozšířeným ropovodem TAL Plus z Terstu, která má nahradit původní ruskou komoditu po šest dekád plynoucí do Česka ropovodem Družba.

Ministr financí Zbyněk Stanjura na setkání s premiérem mluvil o tom, že se práce ve skutečnosti podařilo urychlit a odluka tak mohla proběhnout dříve. A v tomto momentu je dobré se zastavit a podívat, jaké „práce“ byly vlastně urychleny a co stálo před tímto momentem politického vítězství prezentovaného premiérem a ministrem financí.

Všechny časové milníky totiž nesouvisely s politickými rozhodnutími vlády, ale kalendářem byznysového hráče na poli s ropou PKN Orlen a jeho české pobočky Orlen Unipetrol, jehož kontrakt s ruskou společností Rosněfť měl vypršet v polovině tohoto roku. Právě k této chvíli se přitom upínala dřívější rétorika vlády upozorňující na to, že Česko potřebuje více času, aby odluka od ruských energozdrojů mohla proběhnout.

Co se však v mezičase změnilo bylo poměrně technické opatření v podobě rozšíření amerických sankcí proti ruskému finančnímu sektoru, které na konci února zabránilo Orlenu provádět další platby za ruskou ropu Rosněfti. Proto také již od 4. března přestala ruská ropa do Česka téct, protože platby za ni nemohli Poláci kvůli americkým opatřením realizovat. Nejprve si proto od Státních hmotných rezerv vypůjčili naskladněnou ruskou ropu a v mezičase nakontraktovali přísun nové, tentokrát už neruské, ropy, kterou premiér s ministrem financí následně na ropném překladišti v Nelahozevsi oslavovali.

Dění na pozadí procesu

Neznamená to však, že by jak česká vláda, tak zejména státní společnost MERO neměly na dokončení celého procesu odluky své zásluhy. Na pozadí celého byznysového procesu totiž běžela od roku 2022 velká investiční akce s názvem TAL Plus, tedy rozšíření kapacity existujícího alternativního propojení Česka na ropný terminál v italském Terstu, který již od 90. let umožňoval do ČR dovážet i neruskou ropu, přestože v poměrně menším množství.

Po začátku velké ruské agrese proti Ukrajině se české vládě a společnosti MERO podařilo rozšířit svůj podíl v pracovním konsorciu TAL a tím si otevřít příležitost pro masivní modernizaci existující infrastruktury, která umožnila navýšit přepravní kapacitu ropovodu a Česku tím zajistit zvýšené dodávky neruské ropy alternativním propojením. 

Právě v tom a také ve vyjednávání s mezinárodními partnery a jednotlivými státy byla role českého státu a vlády v čele s ministerstvy průmyslu a obchodu, financí a zahraničních věcí po celou dobu velmi významná.

Celá věc je nicméně pikantní v tom, že společnost MERO a také někteří další hráči pohybující se na poli české energetiky již na začátku tohoto roku otevřeně deklarovali, že modernizační projekt TAL Plus je připraven do Česka neruskou ropu přivést. Přesto i další měsíce Poláci aktivně využívali levnější již dříve zasmluvněnou ruskou komoditu a zaplatili tak ruskému státu dalších 120 milionů eur, i když to již nikdo v ČR nepotřeboval. 

A právě v tom tkví největší paradox premiérova oznámení, které bychom – nebýt amerických sankcí – pravděpodobně uslyšeli až někdy kolem 30. června, až by Orlenu konečně vypršela jeho lukrativní smlouva s ruskou státní společností. Česko, resp. polská společnost by přitom do Ruska posílala další a další stovky milionů eur tak, jak to dělala po celou dobu od roku 2022 a dlouhé roky předtím. 

Další úkoly stojící před českou vládou

Ani 120 milionů euro, ani měsíce otálení jsme přitom nemuseli podstupovat a Kremlu dále platit válku na Ukrajině, kdyby premiér Petr Fiala a jeho vládní partneři využili svého práva a například již 1. ledna tohoto roku vypověděli v 2022 oficiálně vyjednanou výjimku na dovoz ruské ropy pevninskou cestou skrze ropovod Družba.

Právě tu si nejen Česko, ale také sousední Slovensko, Německo a Polsko stejně jako Maďarsko na evropské úrovni před třemi roky vyjednaly u Evropské komise. Polsko a Německo jí však v praktické rovině nikdy nevyužily a od ruské ropy se odklonily rovnou. Česko si momentem zlomu prochází v tomto roce, zatímco Slováci a Maďaři alespoň prozatím žádné zásadnější změny v jejich závislosti na Rusku řešit neplánují.

Avšak, a to je zásadní, dokud bude výjimka na ruskou ropu oficiálně v platnosti, může k návratu ruské ropy do Česka v budoucnu kdykoliv opět dojít. Představme si – v tuto chvíli čistě hypotetickou – variantu, že vláda Petra Fialy na podzim skončí a přijde jiná vláda, která nebude na geopolitické aspekty české energetiky brát tolik zřetel. Obnovenému vyjednávání mezi polským Orlenem a Rosněftí – zejména v případě ukončení amerických sankcí proti Rusku, které v tuto chvíli nejde rozhodně vyloučit – nebude politicky nebo právně bránit vůbec nic.

Právě proto je tak významné, aby ještě tato vláda do konce svého mandátu rozhodla o oficiálním vypovězení výjimky na dodávky ruské ropy ropovodem Družba a informovala o tom Evropskou komisi. Pouhé oznámení dalšího nevyužívání výjimky by přitom již měsíce zpátky posloužilo jako právní základ pro možné vypovězení kontraktu mezi Orlenem a ruským poskytovatelem na základě tzv. vyšší síly (force majeure).

Podobně to Česko udělalo i s druhou z výjimek na reexport produktů z ruské ropy, která sice dala sousednímu Slovensku v prosinci ještě na šest měsíců zelenou, zároveň s tím ale vláda deklarovala, že o další dovoz benzínu, nafty a dalších produktů z ruské ropy zpracované v bratislavské rafinerii po 4. červnu již nemá zájem. Do ruky kabinetu Petra Fialy přitom hrají rekordně nízké ceny těchto komodit na evropském trhu, který i díky vlastní produkci nebo dodeji z Polska a Německa zajistí poptávku v Čechách i na Moravě a ve Slezsku.

Aby byl český příklad jasně a srozumitelně přenositelný do sousedních zemí jako Slovensko či Maďarsko, musí ještě vláda ukázat určitý leadership. Pouhé jedno prohlášení udržitelnost odluky od ruských energetických komodit nezajistí. 

‍