Desetileté minimum v počtu nově otevřených uhelných dolů. Nové uhelné projekty ale stále vznikají

Kapacita nově otevřených uhelných dolů v roce 2024 dosáhla nejnižší úrovně za deset let. Pokles je ale nejspíš krátkodobý kvůli řadě plánovaných projektů, které ohrožují globální cíle snižování emisí skleníkových plynů. Uvádí to zpráva organizace Global Energy Monitor (GEM).

Údaje z Global Coal Mine Tracker ukazují, že výrobní kapacita nově provozovaných dolů dosáhla v roce 2024 celkem 105 milionů tun (Mt), což je nejnižší úroveň od roku 2014 a pokles o 46 % oproti 193 Mt v roce 2023.

Podle analytika Asociace pro mezinárodní otázky, Oldřicha Sklenáře, je pokles výrobní kapacity nově provozovaných dolů sice příznivě znějící fakt, nicméně celková globální těžba uhlí v loňském roce dosáhla nového rekordu.

„Zatímco v ČR zrychluje trend postupného útlumu těžby – produkce hnědého uhlí u nás vloni zaznamenala meziroční propad o téměř 18 procent – a podobný vývoj lze pozorovat i ve zbytku Evropy, jiné státy svoji produkci naopak zvyšují. Jedná se především o Indii a Čínu, kterou zmiňuje report a kde se dnes těží více než 60 procent globální produkce,” uvedl Oldřich Sklenář.

Meziroční zpomalení v asijských státech bylo způsobeno především zpožděním ve schvalování nových projektů a zmírnění tlaku na produkci po prudkém nárůstu kapacit v předchozích dvou letech.

„V Číně je uhlí využíváno nejen v energetice, ale například i pro výrobu syntetického benzínu pro snížení závislosti na dovozu této suroviny ze zahraničí. Současně se zároveň jedná o zdaleka největšího výrobce a vývozce zelených technologií, jako jsou solární panely, baterie, elektromobily nebo větrné turbíny. Tyto technologie jsou ve velkém vyváženy do celého světa včetně Evropy (přibližně 98 procent solárních panelů na evropském trhu pochází z Číny). Jejich energeticky náročná výroba je přitom z většiny kryta právě pomocí elektřiny z uhlí,” vysvětluje Oldřich Sklenář.

Těžaři těžební plány opět navyšují a chtějí otevřít více než 850 nových dolů, rozšiřovat stávající nebo obnovovat uzavřené projekty. Téměř 90 % plánované kapacity se nachází v několika zemích. Čína vede s velkým náskokem a představuje 1 350 milionů tun ročně (Mtpa) navrhované kapacity, přičemž většina projektů se soustřeďuje na severu a severozápadu země. Následuje Indie s 329 Mtpa, z čehož téměř polovinu rozvíjí státní společnost Coal India. Austrálie je na třetím místě s 165 Mtpa. Rusko a Jihoafrická republika také zaznamenávají významný rozvoj, a to přibližně 98 Mtpa a 73 Mtpa.

Aktuálně je globálně rozvíjeno 2 270 Mtpa kapacity uhelných dolů, což představuje významné riziko zvýšených emisí metanu, silného skleníkového plynu s více než 80krát vyšším potenciálem globálního oteplování než oxid uhličitý za období 20 let.

Zpráva odhaduje, že pokud budou všechny navrhované projekty těžby uhlí realizovány, mohlo by se ročně uvolnit dalších 15,7 Mt metanu. Bez opatření ke snížení by emise metanu z navrhovaných uhelných dolů přispěly k již tak značným emisím ze stávající těžby, které GEM odhaduje na 58,9 Mt ročně. Tím by se celkové emise zvýšily na úroveň srovnatelnou s ročními emisemi skleníkových plynů Spojených států, druhého největšího emitenta na světě.

Nárůst plánované kapacity uhelných dolů je také v rozporu se scénáři mezinárodních institucí a cíli Pařížské dohody o změně klimatu. Mezinárodní energetická agentura a Organizace spojených národů navrhly snížení těžby v uhelných dolech o 39 % až 75 % do roku 2030 ve srovnání s úrovní těžby v roce 2020, která činila přibližně 7 607 Mt. Současné plány na rozvoj uhelných dolů by tento rozdíl pouze zvětšily.

Dorothy Mei, projektová manažerka Global Coal Mine Tracker v Global Energy Monitor, uvedla: „Kanárek je doslova i obrazně v uhelném dole. Bez drastického omezení nové těžební kapacity bude svět čelit masivnímu nárůstu emisí metanu, který by dosažení cílů Pařížské dohody prakticky znemožnil.“

„Jak report správně upozorňuje, to nejmenší, co lze pro snížení dopadů těžby udělat, je omezení emisí metanu. Potřebné technologie jsou k dispozici jak pro povrchové, tak hlubinné doly a většinou spočívají v zachytávání a následném energetickém využití tohoto plynu. Jeho spalování totiž z pohledu klimatu stále vychází lépe, než neřízené úniky do atmosféry v průběhu těžby nebo po jejím skončení,” dodal Oldřich Sklenář.

‍