Do roku 2030 bude v Česku potřeba přeškolit přes 5 milionů lidí. V autoprůmyslu už teď citelně chybí odbornost

Český autoprůmysl zaspává za vývojem zbytku Evropy a světa. Sice si nemůže příliš vybírat, co bude vyrábět, ale má možnost posílit svou konkurenceschopnost a odolnost. Potřebuje k tomu ovšem proškolené a vzdělané zaměstnance, které na místním trhu práce těžko najde. Budeme tedy proškolovat pracovníky automobilek, posilovat pozici našeho strategického odvětví a podporovat spravedlivou transformaci? Nebo budeme dál tvrdit, že se nás přechod na elektromobilitu netýká a za zvýšenou nezaměstnanost může Zelená dohoda pro Evropu?

Jak vyrábět elektroauta a zůstat nadále konkurenceschopní?

Poslední rok si kladu otázku, jestli někdo vnímá, jak moc se proměňují požadované schopnosti zaměstnanců automobilek, když se ve velkém přechází ze 'spalováků' na elektromobily. A jestli jsme na takovéto změny připraveni, případně jestli máme sepsaný nějaký plán či strategii, jak tento proces provést. Na první otázku dostávám od automobilek, expertů i vládních činitelů vágní, ale kladnou odpověď. Na druhou nikoliv.

Strategii pro proškolení a přeškolení většiny zaměstnanců automobilového průmyslu tedy nemáme na sektorové, národní ani evropské úrovni. Autoprůmysl přitom prochází už několik let velkou proměnou, působí na něj souběžně digitalizace, automatizace a taky environmentálně orientovaný přechod na elektromobilitu. Tyhle trendy nahrazují nejméně kvalifikované pracovníky roboty, zároveň požadují stále vyšší vzdělání od středně a vysoko kvalifikovaných zaměstnanců. Skoro každý se musí vyznat v softwaru, umět ovládat robotické stroje, a velká část zaměstnanců musí umět pracovat s bateriovými úložišti v elektroautech. Na takovou práci je v Česku povinné bezpečnostní školení.

Dalo by se namítat, že proškolování zaměstnanců je záležitostí daných podniků. Pokud si včas nevzpomenou, že jejich zaměstnanci nemají ty správné dovednosti pro nový směr výroby, je na nich, aby se s touto skutečností nějak popasovali. Takto laxní přístup bychom ale neměli dovolit u strategického odvětví, které v Česku zaměstnává přes 180 000 lidí napřímo a až půl milionu v přidružených odvětvích. Alternativou ke kurzům je totiž nábor nových zaměstnanců a zánik starých pracovních míst. Na to ale český pracovní trh do roku 2030 nemá kapacitu, ani ty správné lidi. Navíc je jasné, jak se výroba automobilek bude měnit v dalších deseti a více letech. Čím více zaměstnanců projde školicími kurzy, tím více bude schopno vyrábět elektromobily. Náš autoprůmysl tak zůstane konkurenceschopným a posílí svou pozici na evropském i globálním měřítku. Stejně tak bude místní pracovní trh lépe reflektovat dovednosti potřebné v dekarbonizovaných ekonomikách budoucnosti.

Vyhodit nebo přeškolit?

Automobilky zatím školí vybrané zaměstnance pouze nárazově. Informace o proměnách dovedností svých zaměstnanců si navíc nechávají pro sebe, aby z nich konkurence nevyčetla směr vývoje na další roky. Velkou část tvoří také agenturní zaměstnanci, kteří mají krátké smlouvy, malá práva a většinou zastanou právě nejméně kvalifikované pozice, jsou proto snadno nahraditelní.

Český pracovní trh ale nemá dostatek lidí, kteří by do automobilek nastoupili a měli žádoucí vzdělání a vyučení. Do roku 2030 zde bude potřeba proškolit a přeškolit 5,2 milionu lidí, ať už v digitálních, technických nebo jiných dovednostech. V ČR je přesně tolik ekonomicky aktivních osob. Jejich počet se navíc kvůli stárnutí populace bude snižovat a s tím i šance najít nové vhodné zaměstnance. Dle zástupců státní správy zvládají státní kurzy při Úřadech práce za současných kapacit proškolit a přeškolit cca pětinu osob, kterým budou do roku 2030 chybět zásadní, zejména digitální dovednosti. Soukromý sektor se tudíž musí zapojit také, pokud chce nadále čerpat z místního trhu práce vhodné a schopné zaměstnance.

Včera bylo pozdě

Ideální by tudíž bylo spolupracovat a proškolovat průběžně. Ministerstvo práce podporuje firmy už teď, zejména finančně. Vhodný by byl také individuálnější přístup, kde by jednotlivec našel potenciální místo, absolvoval u dané firmy kurz hrazený státem a firma by jej poté nabrala přesně s těmi dovednostmi, které potřebuje. Firmy by také mohly lépe komunikovat své potřeby a usnadnit tak všem přiřazování osob a volných míst.

Kromě řešení aktuálních potřeb na trhu práce by se stát, firmy a odborové svazy mohly podílet na vytváření predikcí, které dovednosti zaniknou, které budou více potřeba a jak populaci vhodně školit a vzdělávat. Průběžné proškolení malých částí populace je efektivnější a umožňuje pružně reagovat na měnící se podmínky.

Aby tyto snahy vydržely dlouhodobě a přestály volební cykly, měly by se formalizovat. Představit strategii přeškolení a proškolení české populace, která bude reagovat na vývoj v budoucích deseti a více letech a bude připravena ve spolupráci s odborovými svazy a zaměstnavateli. Neformální setkávání, které probíhá teď, vede pouze k neformálním závěrům a tomu, že každý zaměstnavatel řeší svou situaci sám, což je nákladné, často utajované a neefektivní.

Pokud nebudeme pracovat na proškolování českého autoprůmyslu, čeká nás zvyšující se nezaměstnanost na straně jedné a napjatý pracovní trh, neschopen dodat vhodně vzdělané osoby, na straně druhé. Čeká nás stárnutí sektoru, který aktuálně přispívá 9 % HDP, ale musí bojovat o zájem mezinárodních mateřských společností, které hrozí přesunout produkci do stále levnějších lokalit. V opačném případě naopak posílíme pozici českého autoprůmyslu nejen v Evropě. Ve spolupráci s univerzitami můžeme rozšířit vývojová a inovační centra, upevnit významnost místní produkce a uspíšit zelenou transformaci odvětví. A čím více pracujících bude mít dovednosti a znalosti vhodné pro rozvíjející se ekonomiku budoucnosti, tím více bude tato transformace pro celou českou společnost spravedlivá.

‍

‍