Je předložená Politika ochrany klimatu pro lidi?

Vláda má znovu na stole Politiku ochrany klimatu (POK), tentokrát jako ministerský dokument místo vládní strategie. Měla ji schválit minulé léto, nicméně zabránil tomu titulek v Blesku strašící cenami benzinu.

Politika určovaná titulky není nejlepší vizitka vlády, není to ale jen o bulvárních titulcích. V zemi, kde lidé nemají jistotu, že jim nová nájemní smlouva nezdraží bydlení o půlku, že jim na účet přijde sociální podpora včas nebo že je státní systém ochrání před energetickou krizí, nelze možná očekávat jinou reakci. 

A právě proto je nutné se ptát, jak Politika ochrany klimatu (s velkým i malým P) reflektuje současnou sociální situaci. Přispívá k řešení energetické a dopravní chudoby? Umožňuje domácnostem žít v energeticky účinném a stabilním bydlení? Zajišťuje dostupnou energii z obnovitelných zdrojů? Řeší situaci nejzranitelnějších domácností? 

Pojďme se nejprve podívat, jak POK tato témata pokrývá. „Kvalitní renovace budov jsou hlavním systémovým nástrojem pro redukci problému energetické chudoby,” zaznívá zde a z toho vyplývá i priorita: „Zvýšit tempo hlubokých renovací na 3 % budov ročně, včetně veřejných budov a domácností ohrožených energetickou chudobou.” Politika zmiňuje obecné principy, např. že „dekarbonizaci je nutné propojit s citlivou sociální politikou,” i ambice typu „posílit práva nájemníků a chránit je před neadekvátním růstem nájmů.” Z konkrétních opatření tu najdeme jen přípravu Sociálního klimatického plánu. 

Nastartuje tedy POK klimatickou politiku pro lidi, a zejména ty nejzranitelnější? POK na ně sice myslí, v současnosti tu ale nenalezneme plán, který by s konkrétními návrhy vykročil dopředu. Zaprvé: neřeší, jak k ochraně domácností má dojít. Jak vláda zajistí, že se zrenovují bytové nebo rodinné domy energeticky chudých domácností? Jak mají zákony ochránit nájemníky? Jak bude chránit před vysokými cenami?

Zadruhé: existující politika směřuje k sociálním účelům jen zlomek peněz dostupných k dekarbonizaci. Máme sice Novou zelenou úsporám Light, pořád jde ale poměrově nepatrnou část v porovnání s velikostí Modernizačního fondu nebo původní Nové zelené úsporám, odkud peníze putují častěji firmám a bohatším vlastníkům nemovitostí. Pokud má sociální klimatická politika fungovat, je na ní potřeba dát peníze, a to jak na kompenzace domácnostem (např. ve formě klima-bonusu na ceny energií pro nízkopříjmové) nebo na investice do řešení pro zranitelné domácnosti, jako je výstavba dostupného bydlení, renovace bytových domů nebo záchrana systému centrálního vytápění a jejich převod na nefosilní zdroje. 

K tomu lze využít finanční nástroje, např. garantované nebo nízkoúročné půjčky, na které se často zapomíná. Zejména by se daly využít u projektů, které jsou dlouhodobě návratné (např. energetické úspory, obnovitelné zdroje energie, výstavba bydlení apod.). Že je o ně zájem, vidíme třeba u programu výstavby dostupného bydlení pod Státním fondem podpory investic. 

Zatřetí: není to jen o dotacích, ale i o zákonech. Legislativní ochraně nájemníků by pomohlo např. omezení řetězení krátkodobých smluv; k řešení energetické chudoby zase nastavení dávkového a daňového systému tak, aby domácnostem doopravdy ulehčoval. Například reforma dávek aktuálně podmínky zhoršuje, místo aby pomáhala domácnostem zvládat rostoucí náklady na energie. Pomoct může i jasně definovaný standard důstojného bydlení – takovou politiku najdeme třeba ve Švédsku, kde byty musí být vytápěny na 21 °C a zároveň v létě nepřesahovat 26 °C.

Začtvrté: pro mobilizaci zranitelných domácností je potřeba nový přístup ke komunikaci. Inspirací může být belgický model, kde žádost o dotace vyřizuje zprostředkovatel – obvykle městský úřad nebo nezisková organizace. Ta komunikuje jak s nájemníky, tak s majiteli a zároveň se samotným poskytovatelem podpory. Zajišťuje tím férové podmínky i zachování důvěrnosti informací o domácnostech, které se tak nemusí dostat k majitelům nemovitostí. V Česku by se taková role mohla dobře doplňovat s garancí bydlení v novém zákoně o podpoře bydlení. V ČR se komunikace daří např. v projektu Prevence energetické chudoby od Ministerstva práce a sociálních věcí, který by bylo vhodné škálovat. 

‍

‍