Mezinárodní soudní dvůr rozhodl o klimatu. Stanovisko z Haagu může mění mezinárodní klimatické právo

Poradní stanovisko, které Mezinárodní soudní dvůr v Haagu zveřejnil, se týká čistě otázky, jaké právní závazky mají státy podle mezinárodního práva při ochraně klimatu. Rozhodl, že čisté, zdravé a udržitelné životní prostředí je lidským právem. Klíčové stanovisko, které může mít zásadní význam při budoucích sporech o ochranu klimatu. Požadavek na jeho vypracování vznesla v roce 2023 skupina států vedená ostrovním státem Vanuatu, který patří mezi země nejvíce ohrožené dopady klimatické krize.

Soud konstatoval, že globální změna klimatu je nepochybně způsobená lidskou činností a státy mají povinnost snižovat její dopady v zájmu budoucích generací. "Je to existenční problém planetárních rozměrů, který ohrožuje všechny formy života a samotné zdraví naší planety," řekl podle AP předseda soudu Judži Iwasawa.

Valné shromáždění OSN tehdy tuto iniciativu schválilo více než 130 hlasy. Požádalo ICJ o stanovisko, které objasní, jaké právní povinnosti mají státy při ochraně klimatu nejen vůči svým vlastním obyvatelům, ale také vůči jiným státům a budoucím generacím. Otázka se týká i případných právních důsledků, pokud státy těchto povinností nedostojí.

Stanovisko není právně závazné, ale má silnou autoritu. V minulosti se poradní stanoviska ICJ stávala významnými precedentními momenty pro vývoj mezinárodního práva. Klimatické hnutí i mnozí právní experti proto očekávají, že stanovisko posílí legitimitu klimatických žalob, ať už jsou vedeny proti státům nebo nadnárodním korporacím.

"Povinnosti vyplývají nejen z klimatického práva, ale také z dalších pramenů mezinárodního práva, včetně Charty OSN, obyčejového práva a principu no harm – tedy nepůsobit škodu jiným státům," sdělila k dokumentu haagského soudu Karolína Žákovská z katedry práva životního prostředí Právnické fakulty Univerzity Karlovy.

Zejména pro rozvojové a ostrovní státy, které čelí největším dopadům změny klimatu při minimální historické odpovědnosti, je stanovisko příležitostí posílit svůj hlas. Právě z jejich iniciativy k celému procesu došlo. Soud by podle mnohých pozorovatelů mohl potvrdit, že státy mají nejen obecnou povinnost chránit životní prostředí, ale také aktivně předcházet škodám, které jejich klimatická nečinnost způsobuje jiným.

Rozhodnutí ICJ přichází v období, kdy soudy v různých zemích čím dál častěji uznávají klimatické odpovědnosti států. Například Evropský soud pro lidská práva letos v případě KlimaSeniorinnen proti Švýcarsku rozhodl, že ČR porušuje práva svých občanů, pokud dostatečně nechrání klima. Stanovisko ICJ by mohlo těchto rozhodnutím dodat ještě větší mezinárodní základ.

Klimatický vývoj během posledních let ukazuje, že stávající systém dobrovolných emisních cílů a klimatických politik je nedostatečný. Očekávané stanovisko ICJ tak není jen akademickou záležitostí. Může se stát milníkem, který pomůže formulovat nový režim klimatické odpovědnosti v mezinárodním právu. O to důležitější bude sledovat, jak s ním státy po 23. červenci naloží.

‍