Opravdu jsou nádrže a tůně účinné v boji proti suchu?

O boji proti suchu, zadržování vody v krajině a adaptaci na klimatickou změnu slyšíme čím dál častěji. Stav naší zemědělské krajiny je skutečně tristní a mělo by být v zájmu celé společnosti najít nový přístup k péči o krajinu a vodu v ní. Úsilí a finance vynakládané na jižní Moravě na budování nových tůní a nádrží ovšem často nepřinášejí žádoucí efekt.

Oblíbené hloubení tůní jako opatření proti suchu může například v zemědělské nížinné krajině na jižní Moravě mnohdy napáchat víc škody než užitku. ČTK to řekli odborníci z Masarykovy univerzity v Brně (MUNI). Současný přístup k obnově mokřadů je podle nich neefektivní a mnohdy i kontraproduktivní. Tůně často ničí cenné biotopy, zhoršují kvalitu vody i podmínky pro biodiverzitu, uvedli.

"V dobré víře se vytvoří tůň, ale celý biotop se změní a společenstva mizí. Hloubení tůní často nepomáhá biodiverzitě, i když je to oficiálně jejich cíl," řekl Jan Sychra, který je jedním ze spoluautorů nové studie o tůních v zemědělské krajině. Dodal, že voda v tůních bývá nekvalitní a opatření mnohdy dokonce přispívá k odvodnění okolí.

Tůně také mohou okolní krajinu odvodňovat, voda v nich je nekvalitní a nebo je součástí toků, kde jsou čističky odpadních vod.

"Změnit se to dá buď úpravou pravidel operačního programu, ze kterého lze dotace na budování tůní čerpat, nebo změnou podmínek pro schvalování projektů. Revitalizace mokřadů by se měla ubírat směrem, kdy vodu nehloubíme, ale naopak vracíme na povrch," řekl Sychra. Preferovat by se podle něj měly jiné techniky, například mělké rozlivy a obnova přirozených vodních režimů i pastva a kosení. "Tyto postupy jsou ale méně líbivé, složitější, a proto na ně nejdou peníze, zároveň je ale ani nikdo moc nezná," dodal Sychra.

Boom tůní a nádrží v Jihomoravském kraji

V letech 2009–2016 bylo jen z prostředků Operačního programu Životní prostředí (OPŽP) podpořeno 158 projektů, které obnovily či vybudovaly více než 196 vodních nádrží za více než 790 milionů Kč. Nejčastěji se jedná o rybníky s výpustí a hrází, případně tůně bez výpusti a hráze. Investice do tohoto typu opatření ve sledovaném období přesáhly 200 milionů Kč. Naopak revitalizace toků a mokřadů tvoří pouze 10 % záměrů.

Podrobný výzkum na jižní Moravě odhalil, že nová vodní tělesa často zhoršují ekologický stav toků, negativně ovlivňují biodiverzitu a prodlužují suché periody v tocích pod nádržemi. Kvalita vody v nových nádržích bývá velmi špatná: vysoký obsah živin, přemnožení sinic, rychlé zarůstání rákosinami a vliv rybí obsádky – to vše snižuje jejich ekologickou hodnotu.

Nežádoucí dopady

• Budování nádrží na mokrých loukách a polních mokřadech vede k úbytku unikátních biotopů.

• Nové tůně bývají kontaminovány nedočištěnými odpadními vodami.

• Většina tůní rychle zarůstá (nejvíce rákosím) a není udržována.

• Dvě třetiny sledovaných tůní obsahují ryby – často nepůvodní druhy.

Multifunkční nádrže nefungují

Nádrže nemohou plnit všechny funkce současně – retenci vody, chov ryb, koupání i podporu biodiverzity. Většina nových projektů by neměla být hrazena z prostředků na ochranu přírody, pokud slouží jiným účelům.

Budování nádrží bez jasného účelu a bez následné péče může krajině spíše uškodit než pomoci. Tvrzení, že každá nová vodní plocha automaticky zvyšuje biodiverzitu, je mýtus, který je třeba opustit ve prospěch skutečně funkčních a udržitelných řešení.

Kvalitní projekt musí počítat i s následnou péčí. Tůně by měly mít členité a pozvolné břehy (kvůli obojživelníkům), podlouhlý tvar a členitou nestejnou hloubku. Lepší je soustava několika mělčích tůní než jedna hluboká.

Tvorba tůní by také měla být doplněna o další opatření – revitalizace toků, trvalé zatravnění, průlehy, poldry. Nezbytná je plánovaná údržba – kosení rákosin, pastva, případně i mechanická obnova.