Program Nová zelená úsporám čeká největší změna za poslední roky  Rozhoduje se, kolik se v Česku opraví domů a kolik se ušetří za energie. 

‍Stát ustupuje od přímých dotací a přechází na bezúročné úvěry, které mají rozhýbat víc soukromých investic. Otázka už nestojí, kolik peněz lidé dostanou „na ruku“, ale jestli si renovaci vůbec budou moci dovolit. Bude taky důležité, aby nová podoba programu byla nastavena na základě kvalitních dopadových analýz a odolala politickým tlakům — jinak hrozí, že půjde o promarněnou příležitost v modernizaci Česka.

Renovace starších domů je jedním z klíčových témat českého stavebnictví. Ať už šlo o program „Oprav dům po babičce“ nebo přicházející model nulových úvěrů v rámci předělaného programu Nová zelená úsporám. Nyní se může zdát, že stát zásadně mění přístup. Ve skutečnosti ale nejde o žádnou revoluci, spíše o posun v tom, jakým způsobem renovace financovat. Jde o inspiraci německým modelem, který zajišťuje Německá státní rozvojová a podpůrná banka skrze program BEG (Bundesförderung für effiziente Gebäude). Ten stojí hlavně na zvýhodněných úvěrech navázaných na dosažený energetický standard. 

Zatímco dosud programům dominovaly přímé dotace doplněné zvýhodněným úvěrem, nový model staví na bezúročném financování. To znamená, že majitel nemovitosti sice nezíská „peníze zdarma“, ale může si celou investici rozložit v čase bez nákladů na úrok. Výsledkem je jednodušší systém, ale zároveň vyšší zadlužení renovujících aktérů. A jak to tedy vychází v praxi?

Příklad konkrétního renovovaného řadového domu ukazuje zajímavý obrázek. Investice do renovace dosáhla 2,05 milionu korun. Při využití dotace v rámci programu „Oprav dům po babičce“ v kombinaci se zvýhodněným úvěrem vycházela měsíční splátka přibližně na 8 300 korun. U nového modelu nulového úvěru se splátka zvyšuje zhruba na 11 400 korun při patnáctileté splatnosti.

Zásadní je ale druhá strana rovnice: úspora nákladů na energie činí přibližně 8 750 korun měsíčně. Jinými slovy, většina splátky se „zaplatí sama“ z toho, co dům po rekonstrukci ušetří. Stát přitom v obou variantách podporuje renovaci v zásadě podobnou částkou, pouze u nulového úvěru je tato podpora více rozložena v čase.

Samotná renovace přitom byla komplexní: zahrnovala zateplení obálky budovy, výměnu oken, nový zdroj tepla, instalaci fotovoltaiky i řízené větrání s rekuperací. Výsledek je výrazný – spotřeba energie klesla z 29 MWh na 6 MWh ročně a roční náklady zhruba ze 120 tisíc na 15 tisíc korun. To znamená úsporu 105 tisíc korun ročně, tedy přibližně 88 %. Jinými slovy: peníze, které by dům „spálil“ v energiích, mohou místo toho splácet jeho renovaci.

Debata o tom, co je výhodnější tedy nemá jednoznačnou odpověď. Z pohledu státu dává větší smysl podpora formou úvěrů, z pohledu domácností je zase přirozeně atraktivnější přímá dotace, která snižuje celkovou cenu projektu. Podstatnější než samotný nástroj je však širší kontext a nastavení dalších pravidel, která zaručí, že program bude dávat smysl a nebude například sloužit projektům, které žádné dotace nepotřebují.

Jedním z důvodů změny v programu Nová zelená úsporám je snížení množství finančních prostředků přidělených Státnímu fond životního prostředí. Ať chceme či nechceme, šíře a výše podpory předchozích let byla dlouhodobě neudržitelná a k její racionalizaci muselo dojít. Pokud má však být program Nová zelená úsporám ve změněné podobě funkční, musí být dlouhodobě stabilní a předvídatelný. Renovace domů je investice na desítky let a bez jistoty kontinuální podpory budou domácnosti i stavební sektor váhat.

K tomu existuje několik předpokladů: je klíčové, aby veřejné prostředky směřovaly efektivně. Program by neměl masivně podporovat projekty, které by vznikly i bez podpory (například dílčí úpravy), ale naopak motivovat nové investice a kvalitní řešení.

Důležitá je také dostupnost financování. Podpora by měla cílit zejména na domácnosti, pro které je bariérou počáteční kapitál, a nabídnout modely, které umožní investici rozložit v čase bez přílišného zadlužení.

Bez jasných požadavků na kvalitu (technické nároky a minimální standardy) pak hrozí, že veřejné peníze skončí v neefektivních a nekvalitních projektech. S tím souvisí i potřeba důsledné kontroly a odborného doložení realizovaných opatření.

A konečně, systém musí být nastaven tak, aby vedl žadatele k odpovědnému využívání prostředků – jak vlastních, tak veřejných. To znamená minimalizovat díky kontrole dokumentace zbytečné náklady, včetně těch úrokových.

Aby se podařilo tyto podmínky naplnit, měla by aktualizovaná pravidla Nové zelené úsporám vznikat bez chaosu, předvídatelně, ve spolupráci s odborníky a s jasnou vizí. 

‍