Provozovatelé sítí jsou připraveni integrovat vysoký výkon obnovitelných zdrojů. Hlavním problémem je zdlouhavé povolování

Nejdůležitější překážku rozvoje obnovitelných zdrojů v České republice představují zdlouhavé povolovací procesy. Proto je důležité, aby Poslanecká sněmovna stihla do voleb schválit vládní návrh zákona o urychlení výstavby obnovitelných zdrojů. Poslanci se budou zákonem zabývat v příštích týdnech.

Výstavba fotovoltaických elektráren se v České republice v reakci na energetickou krizi z roku 2022 rozjela slušným tempem. V roce 2023 bylo nainstalováno zhruba 1000 MW fotovoltaik, v roce 2024 šlo o přibližně stejný výkon. Současně řada zájemců, kteří žádali o připojení své elektrárny do distribuční sítě, dostala od provozovatele negativní stanovisko. Tím pádem se nabízí otázka, jestli má síť při svém současném dimenzování dostačující kapacitu pro další fotovoltaiky. Odpověď na tuto a řadu souvisejících otázek přináší studie, kterou vypracovala společnost EGÚ Brno podle zadání Hnutí DUHA na základě dat poskytnutých přímo distribučními společnostmi.

Výsledky studie ukazují, že zamítání připojování nových zdrojů je způsobeno především plánovanými projekty, jejichž investoři přišli s žádostí o připojení dříve než aktuální zájemci. Ke konci roku 2024 byly do distribučních soustav připojeny fotovoltaické a větrné elektrárny s celkovým výkonem 4800 MW (podíl fotovoltaik je vyšší než 90 %). Celkem ovšem provozovatelé sítí schválili žadatelům připojení 23 000 MW solárních a větrných elektráren (z toho přibližně tři čtvrtiny fotovoltaik).  

Na první pohled by se tak mohlo zdát, že z pohledu připojování obnovitelných zdrojů máme vyřešeno. Žadatelé mají uzavřeny smlouvy o připojení na podstatně vyšší výkon, než Česká republika plánuje do roku 2030 postavit – schválený Národní klimaticko-energetický plán počítá do konce dekády s hodnotou 10,1 GW fotovoltaických a 1,5 GW větrných elektráren. Aktuální problém ovšem spočívá v tom, že všechny projekty, které získaly smlouvu o připojení, se téměř jistě nepostaví. Expertní odhad EGÚ Brno založený na zkušenostech z minulých let říká, že reálně bude postavena třetina až polovina projektů. Ostatní investoři od projektu upustí třeba kvůli tomu, že jej při současném vývoji vyhodnotí jako ekonomicky riskantní. Jejich schválená žádost ovšem bude vážně míněným projektům zabírat místo.

Provozovatelé distribučních soustav pak ve velkém počtu žádostí těžko rozliší, kdo projekt reálně připravuje a kdo s ním váhá. Zejména investoři do větrných elektráren mají bohaté zkušenosti s dlouhou dobou trvání povolovacích procesů. Řada kvalitně připravených projektů dosud nemohla využít uzavřenou smlouvu o připojení, přestože jejich investoři na realizaci aktivně pracují řadu let.
‍
Zkrácení povolovacích procesů je proto důležitou podmínkou nejen pro samotný rozvoj obnovitelných zdrojů, ale i pro jejich integraci do elektrizační soustavy. Schválení zákona o urychlení výstavby obnovitelných zdrojů, který vláda poslala do Poslanecké sněmovny, by významně pomohlo k vyřešení popsaného problému. V případě, že poslanci zákon nestihnou projednat před parlamentními volbami, hrozí další nepříjemné zdržení.

Studie rovněž vyčísluje potřebné investiční náklady provozovatelů distribuční a přenosové soustavy v následujících letech. V letech 2024 až 2035 půjde v průměru o 40 miliard korun ročně (oproti 29 miliardám v období 2010 až 2023). Na integraci obnovitelných zdrojů připadne zhruba polovina této částky. Připojený výkon obnovitelných zdrojů lze ovšem zvyšovat i pomocí neinvestičních opatření jako je negarantované připojení nebo sdílené připojení zdrojů.

O tom, že rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů včetně jejich integrace do soustavy je proveditelný, se můžeme přesvědčit v sousedním Polsku. Mezi lety 2018 a 2023 Poláci postavili a zprovoznili 3,5 GW větrných a 15,9 GW fotovoltaických elektráren. Hlavní rozdíl je opět v rychlosti povolování projektů.