Odhad zbývajícího uhlíkového rozpočtu pro oteplení o 1,5 °C je 130 miliard tun oxidu uhličitého (CO2) (od začátku roku 2025). Podle nejnovější studie Indicators of Global Climate Change zveřejněné dnes v časopise Earth System Science Data by při současných úrovních emisí CO2 byl tento rozpočet vyčerpán za něco málo přes tři roky a rozpočet pro 1,6 °C nebo 1,7 °C by mohl být překročen do devíti let.
Odhad zbývajícího uhlíkového rozpočtu pro oteplení o 1,5 °C je 130 miliard tun oxidu uhličitého (CO2) (od začátku roku 2025). Podle nejnovější studie Indicators of Global Climate Change zveřejněné dnes v časopise Earth System Science Data by při současných úrovních emisí CO2 byl tento rozpočet vyčerpán za něco málo přes tři roky a rozpočet pro 1,6 °C nebo 1,7 °C by mohl být překročen do devíti let.
„Aktualizace takzvaného uhlíkového rozpočtu nepřináší nijak překvapující zjištění. Zrychlování globální změny klimatu sledujeme již několik let a základní příčinou je stále rostoucí produkce skleníkových plynů, které zadržují v atmosféře více tepla,“ komentoval výsledky studie klimatolog Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) Radim Tolasz.
Prof. Piers Forster, ředitel Priestley Centre for Climate Futures na univerzitě v Leedsu a hlavní autor studie, uvedl: „Naše třetí výroční vydání studie Indicators of Global Climate Change ukazuje, že jak úroveň oteplování, tak jeho tempo jsou bezprecedentní. Pokračující rekordně vysoké emise skleníkových plynů znamenají, že stále více z nás zažívá nebezpečné dopady změny klimatu. Teploty od poslední zprávy IPCC z roku 2021 meziročně stoupají, což zdůrazňuje, že klimatická politika a tempo klimatických opatření nestačí na to, co je zapotřebí k řešení stále rostoucích dopadů.“
Letošní aktualizace klíčových indikátorů klimatického systému, kterou provedl tým více než 60 mezinárodních vědců, včetně hlavních autorů IPCC, zahrnula dva další indikátory, a to vzestup hladiny moře a globální srážky na pevnině, takže celkem je nyní 10 indikátorů1. Tyto informace jsou zásadní pro rozhodovací orgány, které potřebují aktuální a komplexní obraz o stavu globálního klimatického systému.
V roce 2024 byl nejlepší odhad pozorovaného globálního oteplení povrchu 1,52 °C, z čehož 1,36 °C lze připsat lidské činnosti2. Vysoká úroveň oteplování způsobeného člověkem a jeho vysoká rychlost jsou způsobeny globálními emisemi skleníkových plynů, které v posledních letech zůstávají na historicky nejvyšší úrovni.
Podle studie jsou vysoké teploty v roce 2024 „znepokojivě běžné“, vzhledem k úrovni klimatických změn způsobených člověkem. Vliv člověka je na historicky nejvyšší úrovni a v kombinaci s přirozenou variabilitou klimatického systému způsobující meziroční výkyvy teplot vedl k rekordnímu nárůstu globální průměrné teploty.
Ačkoli dosažení globálního oteplení o 1,5 °C v jediném roce neznamená porušení historické Pařížské dohody – k tomu by průměrné globální teploty musely překročit 1,5 °C po několik desetiletí –, tyto výsledky potvrzují, jak daleko a jak rychle se emise ubírají špatným směrem. A dopady se přestanou zhoršovat, až emise CO2 z fosilních paliv a odlesňování dosáhnou nulové hodnoty.
Podle Aleše Fardy z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR přitom představuje hranice 1,5 stupně Celsia kritický bod. „Při jejím překročení už hrozí zásadní narušení fungování klimatického systému, který umožňuje život na Zemi v podobě, jak ho známe,“ řekl. Připomněl, že v některých měsících loňského roku už byla tato hodnota překročena. V souvislosti s pokračujícím oteplováním upozornil na zintenzivnění extrémních jevů, jako jsou dlouhá sucha, přívalové deště či náhlé mrazy.
Při analýze dlouhodobých teplotních změn nejlepší odhady ukazují, že v letech 2015–2024 byly průměrné globální teploty o 1,24 °C vyšší než v předindustriálním období, přičemž 1,22 °C bylo způsobeno lidskou činností, což v podstatě znamená, že podle našich nejlepších odhadů bylo veškeré oteplení, které jsme zaznamenali v posledním desetiletí, způsobeno člověkem.
Lidská činnost vedla v posledním desetiletí k uvolnění ekvivalentu přibližně 53 miliard tun CO2 (Gt CO2e) do atmosféry, a to především v důsledku rostoucích emisí ze spalování fosilních paliv a odlesňování. V roce 2024 se emise z mezinárodní letecké dopravy – odvětví s nejprudším poklesem emisí během pandemie – rovněž vrátily na úroveň před pandemií.
Emise skleníkových plynů také vedly k vyšší akumulaci skleníkových plynů v atmosféře. V kombinaci s poklesem emisí oxidu siřičitého (SO2), který vede k tvorbě aerosolů ochlazujících planetu, má to za následek, že se planeta nadále otepluje. Škody způsobené aerosoly na lidském zdraví daleko převyšují jakékoli minimální „výhody“ ochlazení a existují i jiné krátkodobé skleníkové plyny, které lze a je třeba řešit společně s CO2, jako je metan (CH4), které by mohly poskytnout krátkodobé ochlazení kompenzující pokles aerosolů.
Lidská činnost také ovlivňuje energetickou bilanci Země. Přebytečné teplo, které se v zemském systému hromadí zrychlujícím se tempem, způsobuje změny ve všech složkách klimatického systému. Tempo globálního oteplování zaznamenané v letech 2012 až 2024 se oproti úrovni v 70. a 80. letech zhruba zdvojnásobilo, což vede k škodlivým změnám životně důležitých složek, včetně zvýšení hladiny moří, oteplování oceánů, úbytku ledu a tání permafrostu.
Dr. Karina Von Schuckmann, senior poradkyně pro oceánské vědy v Mercator Ocean International, uvedla: „Oceány akumulují přibližně 91 % tohoto přebytečného tepla způsobeného emisemi skleníkových plynů, což vede k oteplování oceánů. Teplejší vody vedou ke zvyšování hladiny moří a zesilování extrémních povětrnostních jevů a mohou mít devastující dopady na mořské ekosystémy a komunity, které jsou na nich závislé. V roce 2024 dosáhly oceány celosvětově rekordních hodnot.“
Mezi lety 2019 a 2024 se globální průměrná hladina moře zvýšila také o přibližně 26 mm, což je více než dvojnásobek dlouhodobého tempa 1,8 mm ročně zaznamenaného od konce dvacátého století.
lení o 1,5 °C. Je třeba je rychle snížit, aby byly splněny klimatické cíle Pařížské dohody.“
Další klíčová zjištění:
O IGCC
Mezinárodní tým vědců se každoročně schází, aby v rámci iniciativy Indicators of Global Climate Change (IGCC) poskytl nejnovější důkazy o tom, jak se mění klimatický systém. IGCC poskytuje každoroční aktualizace klíčových klimatických ukazatelů, které uvádí Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC), a to co nejvíce v souladu s metodami použitými ve zprávě pracovní skupiny 1 (WG1) šesté hodnotící zprávy IPCC (AR6). Zpráva sleduje kauzální řetězec od emisí skleníkových plynů po úroveň oteplení způsobeného člověkem a jejich dopad na zbývající uhlíkovou bilanci, čímž ukazuje, jak lidská činnost ovlivňuje fyzikální klimatický systém.
IGCC také spolupracuje s Climate Change Tracker na poskytování spolehlivé a uživatelsky přívětivé platformy pro sledování, vizualizaci a porozumění těmto indikátorům. Letošní studii vypracoval mezinárodní tým 61 vědců, včetně hlavních autorů IPCC, přispívajících autorů a vědců z 54 institucí v 17 zemích.
Aby vědci a vědkyně, kteří píšou o klimatické změně, byli víc slyšet. Poskytujeme médiím kvalitní a podložené informace o různých aspektech změny klimatu.
Sound of Science 2022 - všechna práva vyhrazena. Fotografie na webu jsou z otevřených databází, jako jsou Pixabay, Shutterstock, Unspalsh a Creative Commons Licences.
