Žně začaly a už nejsou co bývaly. Na polích bude do konce vegetační sezony panovat nehostinná pustina

Sedmého dne v červenci oficiálně začínají žně, kdy zemědělci sklidí zralé plody své roční práce. Vzhledem k tomu, že konvenční zemědělství je postavené na jedné jediné plodině za rok, žněmi končí pro letošek i veškerá zásadní zemědělská produkce. Přitom by nemusela – vegetační sezóna teprve dosahuje vrcholu, podmínky jsou, a ještě dlouho budou, příznivé. Dostatek tepla a slunce umožňuje vytrvalým kulturám jako jsou lesy a louky vyprodukovat ještě hodně biomasy. Průmyslové mechanizované zemědělství ale tohoto potenciálu využít neumí, ani z poloviny.

Proč je to problém? Z hlediska hospodaření se na zemědělských plochách nedosahuje ani poloviny potenciální produkce rostlinné hmoty, a tím pádem i produkce potravin. Ba co víc, nevyužité sluneční záření se přeměňuje v škodlivé teplo, které vysušuje půdu a krajinu a ohrožuje tak produkci potravin do budoucna.

Absence vegetace v této roční době znamená, že krajina postrádá svůj hlavní prostředek chlazení – kterým je výpar vody z rostlin (transpirace) a přeměna vody na vodní páru na povrchu listu. Odpar vody z povrchu rostlin představuje hlavní způsob chlazení krajiny, přičemž rozsáhlé plochy bez živé vegetace transpirují minimálně. Zemědělská krajina se tak v době žní mění ve výheň – životu nehostinné místo, na které lze vstoupit pouze v klimatizovaném kombajnu. Nebo v noci. 

Povrchová teplota sklizených nebo holých polí může v letním dni vystoupat na úroveň, srovnatelnou s městským povrchem – tedy 60°C. Je jasné, že v takovém prostředí nic nepřežije a vedro pak není jen na polích, ale rozlévá se i do okolních sídel. Skvělým příkladem tepelného ostrova je Hlavní město Praha – Kraj, který je zhruba z poloviny tvořen městským povrchem a z druhé ornou půdou. Není divu, že v létě z naší metropole všichni prchají. 

Žně nejsou, co bývaly – zatímco tradičně se jednalo o společenskou a kulturní událost, dnešní žním dominují kolosální traktory. Zemědělství se tak v dnešní době bez strojů nebo skafandrů provozovat už nedá; vytvořilo si podmínky, které lidské tělo nesnese. Krajina polí a lánů je krajinou pustou, kam nikdo ani nemá důvod chodit. Nikoho tu nepotkáte. Moderní zemědělská krajina je obývaná pouze stroji, kterým vedro nevadí. A tato krajina tvoří celou třetinu naší republiky.

Rád si představuji, jak by Česká kotlina vypadala, kdyby zde člověk nehospodařil – bujné a vysoce produktivní lesy a traviny v nížinách kolem řek Labe a Moravy. Tedy přesný opak současného stavu. Měření satelitními snímky ukazuje zjevný paradox: oblasti nejvíce vhodné k rostlinné produkci vykazují nejnižší roční fotosyntézu, zatímco ty nejméně vhodné oblasti naopak. Úrodnost je tak záporně korelována s roční produkcí biomasy, jak ukazuje satelitní měření (Obr. 2). Přitom by to mělo být naopak..

Že je současné průmyslové zemědělství produktivní a efektivní je populární mýtus, který před exaktním měřením neobstojí. Přitom řešení už známe – meziplodiny a následné plodiny představují snadná opatření, jak efektivně využít hojné zdroje a podmínky současného způsobu hospodaření. Pěstování smíšených kultur místo monokultur zvyšuje pestrost využívání zdrojů včetně slunečního záření, které pak neškodí půdě a nepřehřívá krajinu. Konečně přechod od jednoletých monokultur k vytrvalým kulturám a agrolesnictví přinese v budoucnu efektivitu a produkci, která se již blíží potenciálu, neboť takový systém je produktivní po celou dobu vegetační sezóny. Tyto techniky existují, jsou vzácné, nicméně dnes již existuje stále víc hospodářů, kteří svůj přístup mění. Buďme tedy optimističtí a doufejme, že v budoucnu nebudou každý rok jen jedny žně, že vše neskončí sedmého července a že tento termín nebude smutným datem, značícím začátek nesnesitelného přehřívání naší krajiny.  

‍